Stonehenge je pouhou součástí velkého celku

6. února 2007 v 19:19 |  Přírodní objevy a zajímavosti
V těsné blízkosti Stonehenge existovala v mladší době kamenná vesnice kypící životem. Neolitickou vesnici vědci datují do doby 2600 let před Kristem. Tito vesničané nejenže postavili památník známý dnes jako Stonehenge, pár kilometrů opodál měli i jakousi jeho dřevěnou obdobu. Ta bývala svědkem hostin a bujarého veselí.
Zvětšit obrázek Stonehenge, jak ho známe. (Frédéric Vincent, Wikimedia Commons)
Mike Parker Pearson, profesor archaeologie na University of Sheffield, který vedl v okolí Stonehenge vykopávky potvrdil, že v těsném sousedství tohoto starověkého monumentu objevili již osm domů. Podle něj to ale je jen část celého komplexu a odhaduje, že zde bude asi tak 25 míst, které by se daly označit za neolitické domy.
O Stonehenge se obecně myslí, že to bylo poutní místo, pohřebiště a dávná astronomická observatoř. Zbudováno mělo být někdy mezi 3000 až 1600 lety před naším letopočtem.
Blízko Stonehenge je místo označované jako Durringtonův val. Leží 2,8 km od kamenného památníku a není tak slavné jako Stonehenge. Archeologové v této lokalitě objevili desítky neolitických ohnišť. Podrobnější výzkum ukázal, že jde o zbytky domů ve kterých se zachovalo něco, co připomíná postele s ostěním a dokonce zbytky drevěných skríněk, jakýchsi kredenců té doby. Obydlí lidí doby kamenné mělo podlahu z udusané hlíny a ohniště bylo v jejich centrální části. V domech se našly i hliněné ozdoby, kostěné nástroje, hroty šípů. V okolí domů byly nalezeny zvířecí kosti. Z nich lze vyčíst, že se tu připravovaly a konzumovaly pochoutky z hovězího i vepřového masa.
Zvětšit obrázek Michael Parker Pearson

Domy zabíraly plochu 15 metrů čtverečních a byly situovány do chráněného místa v údolí svažujícího k řece Avon. Některé domy byly poněkud stranou ostatních. Měly okolo sebe dřevěný plot a příkop. Možná šlo o obydlí vůdců, nebo kněží, kteří žili odděleně většinové komunity. Ale to už je samozřejmě jen spekulace. Většina domů lemuje jakousi ulici. Neolitický bulvár byl zhruba 80 metrů široký a půl kilometru dlouhý. Počet úlomků kostí a dalších nálezů svědčí o tom, že se toto místo stávalo poutním místem do kterého putovaly davy lidí z okolí a že zde docházelo ke koncentraci lidí, jaká na území Británie té doby neměla obdoby. Vesnice je severovýchodně od kamenného památníku a je rozprostřena podél valu, který vede od řeky směrem k dřevěné obdobě kamenného památníku Stonegenge. Ke kamennému památníku se vesničané dostávali podél řeky Avon. Není pochyb, že obě lokality - kamenný a dřevěný kruh, spolu souvisely a že byly vzájemně propojeny.
Zvětšit obrázek Stonehenge, jak ho neznáme. Neolitická vesnice usedlých farmářů, kteří kromě kamenného památníku pro mrtvé měli ještě jedno "Stonehenge", dřevěné. To bývalo svědkem radovánek, při nichž se holdovalo jídlu. (Parker Pearson, Sheffield University)
To ale znamená, že Stonehenge, tak jak jej známe dnes, bylo ve skutečnosti jen součástí širšího celku. A nejen to. Objev vesnice, trvající na jednom místě celá staletí, je rovněž důkazem toho, že lidé v době kamenné, na kterou nemáme žádné jiné památky, již farmařili a že žili dlouhodobě usedlým životem. Je to doklad o tom, že před 4 500 lety v Evropě byla místa, kde pospolu žily stovky lidí.
Na základě nových poznatků se budou muset nyní upravit průvodcovské příručky. Stonehenge se v novém světle jeví jen jednou částí komplexu. Tou částí, která byla vyhrazena mrtvým. Kde to však skutečně žilo, kde se lidé pravidelně setkávali aby rokovali, pořádali neolitické hodokvasy a radovánky, to nebylo tam kam dnes jezdí turisté. Bylo to o tři kilometry stranou za ochrannými dřevěnými hradbami. Kamenný památník byl podle Pearsona místem ke spalování mrtvol a uctívání pozůstalých. Popel a kosti pak zřejmě vhazovali do vod řeky Avon. V každém případě ale pravěcí obyvatelé této části Evropy měli své mrtvé ve velké úctě.
O tom, že kamenné stély jsou situovány do určitých směrů a že tedy sloužily také jako astronomický kalendář, víme už dlouho. Proto ani nepřekvapuje, že obdobné situační významové prvky lze pozorovat i ve druhé části zmíněné lokality. Tak třeba alej, kterou se jde z neolitické vesnice ke kamennému Stonehenege, tak ta je orientována do míst, kde vychází slunce při letním slunovratu. Alej podél Durringtonova valu zase směřuje k místu,kde zapadá slunce při zimním slunovratu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama