Bogdan Trojak

27. září 2007 v 18:20 |  Referáty


Se narodil v roce 1975 v Českém Těšíně.Jako batole jej ve švestkovém sadu nedopatřením přiklopili plechovou vaničkou. Zážitek temného a uzavřeného prostoru uprostřed letního dne zanechal v jeho duši nesmazatelnou stopu: vanou se pak přiklápěl ještě mnohokrát: nezapomene na podzimní večery, kdy na její vypouklé dno dopadaly přezrálé ryngle, nebo na červnové bouře s myriádami krup. Svůj strach nakonec přerostl. Básník, překladatel z polštiny a publicista Bogdan Trojak od poloviny 90. let vedl literární časopis Weles, který založil, spolupracoval s redakcí brněnského nakladatelství Host, krátce také působil jako šéfredaktor kulturního magazínu Neon a internetového časopisu Lumír. V roce 1998 obdržel za svoji druhou sbírku Pan Twardowski Cenu Jiřího Ortena. Většinu roku 1999 působil jako šéfredaktor literárního časopisu Neon, poté se věnoval různým jiným zaměstnáním. Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci. Je členem hnutí Dodekadentů a přívržencem obnovy Těšínského knížectví. Se ženou Lenkou a synem Kajetánem žije v Bořeticích, kde vzdělává vinnou révu.
Slezské a severomoravské vesnice a města Vendryně, Ruprechtov, Český i Polský Těšín, nakonec i ukrajinský Lvov, jsou bájným kruhem a prostorem lyrickoepických básní Bogdana Trojaka. Báseň je pro něho stejným a přirozeným zázrakem, jako když obrazy kreslí sama příroda. V prvotině byl Trojak lyrikem zaskočeného a udýchaného mládí s jeho těkavostí, chaotickou dychtivostí, možná i se stínem drzosti. V Panu Twardowském se objevují výrazné milostné motivy a adorace, ačkoli básník pracuje důsledně s odosobněnými či nadosobními metaforami a obrazy. V Trojakově básnivém inventáři se objevují prvky antické, ikarské, ale našli by jsme tam i zřetelnou stopu spirituální heretickou, jako by zahleděnou do nekonečného prostoru evropského Východu, polských a ukrajinských plání. Přesto není Trojak v druhé knize staromilcem a ohlasovým autorem, ale spíš moderním či postmoderním Faustem, který se upisuje krví nikoli satanovi, ale poezii, což je v čase nepřejícím lyrice čin stejně tak šílený, jako byl krvavý podpis Faustův, který měl smrtelníkovi zajistit "božské ženství" a nesmrtelnost. V zatím poslední knize se Trojak přiznává k blíženectví s brněnským Vítem Slívou, jemuž je věnována vstupní báseň promyšleně komponované sbírky Jezernice, nesoucí název Karpatské rekviem. V kostce se v ní objevují stále se vracející motivy a témata, jimiž jsou země, nebe, peklo, andělé, noc, sklepy a půdy, prostory vždy kdesi pod a nad. Proti předchozím knihám naznačuje autor v Jezernici také stísněnost, uvěznění v prostoru skutečnosti a mýtu, krajiny a pohádky, které si sám uměle sklenul a jež se ukázaly být svazující a oklešťující. Proto se tady mnoho veršů vztahuje k cestě k modrým horám, k pobídce do dálek, k máchovskému romantickému patosu, jímž snílek básník uniká před stíny živých lidí, které lisuje neúprosný domov, aniž mají právo ho opustit. V Jezernici si Trojak otevřel cestu jinam a jinak, ale přes veškeré sympatické rysy připomíná tato sbírka jen odrazový můstek do hlubin, které básník zatím nepoznal a neprobádal.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Co si myslíte o vzhledu tohoto blogu?

Výborný:o)
Ujde to
Nic moc
Hrůůůza!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama